Chov a odchov Morelia spilota cheynei
Krajta kobercová pralesní, jak se jí také říká, je mezi teraristy velice oblíbený druh krajty. A to především díky klidné povaze, malému vzrůstu a krásnému zbarvení. Proto, když jsem poprvé uviděl fotografie tohoto druhu, mě okamžitě nadchly. V době, kdy jsem se krajty chystal pořídit, nebyly v České republice zrovna rozšířené a nikdo jejich odchovy u nás nenabízel. Proto jsem se musel dívat po zahraničních chovatelích. Nakonec jsem svůj pár získal od německého chovatele Sörena Pense (www.precisionreptiles.com) v březnu roku 2009 ve věku sedmi měsíců.
Ze všech poddruhů Morelia spilota obývá nejmenší území. Výskyt je pouze na severu státu Queensland v Austrálii, konkrétně v malé oblasti o poloměru cca 250 km kolem města Ravenshoe. Hlavním centrem výskytu je náhorní plošina Atherton Tableland. Zde obývá tropický deštný les. Krajty se vyznačují stromovým způsobem života s denní i noční aktivitou.
Jak už jsem na začátku zmínil, jedná se o poměrně malý druh krajty. Dospělí jedinci dosahují délky od 150 cm až do 250 cm, obyčejně však do 200 cm. Zbarvení je černožluté, přičemž sytost a odstín žluté se může lišit. Dnes se tyto krajty záměrně šlechtí, aby bylo dosaženo co nejvýraznější žluté barvy. Tito jedinci se však prodávají za daleko vyšší cenu. Dále se také vzácně vyskytuje bíločerná forma. Co se pohlavních rozdílů týče, u starších jedinců lze rozeznat mírný pohlavní dimorfismus v podobě širší hlavy a delších kloakálních drápků u samce.
Jelikož tyto krajty tráví většinu života ve větvích, je třeba k tomu přizpůsobit terárium. Mělo by tedy být situováno především na výšku. Pro jednoho dospělého jedince by mohlo postačovat terárium o velikosti 80x50x80 cm (délka, šířka, výška). Krajty můžeme chovat jednotlivě, v páru nebo i ve skupině. Svůj pár chovám společně v teráriu o rozměrech 100x50x100 cm (délka, šířka, výška). Krajty můžeme chovat jak v biotopovém, tak i v hygienickém teráriu. Já jsem však zastánce biotopového terária, proto budu popisovat jeho zařízení. Jelikož tento duh žije v tropickém deštném lese, je pro něj důležitá vysoká vzdušná vlhkost. Proto by se měla krajtám v teráriu zajistit do prvního roku života 70-90% vlhkost. Tu zajistíme pravidelným rosením nebo instalací automatického rosícího zařízení. Starší jedinci pak snesou vlhkost nižší, ale i tak by vlhkost měla být kolem 70 %. Teplota by měla být pod výhřevem kolem 30 °C a mimo výhřev 25 °C. Výhřev můžeme zajistit topným tělesem nebo 60w žárovkou. Do terária je také možné umístit topný kámen, který také rády využívají. Velice důležitým prvkem v teráriu jsou vodorovně položené větve umístěné pod výhřevem, zde krajty tráví většinu času. Já osobně použil větve lísky. Jako substrát lze použít rašelinu, mulčovací a dekorační kůru nebo zahradnický substrát pro pokojové rostliny, ten používám já. Doporučuji dát cca 5-10 cm vysokou vrstvu substrátu a do terária zasadit množství živých rostlin. Já mám v teráriu kombinaci živých i umělých. Je to pěkné na oko a navíc to pomáhá udržovat vysokou vlhkost. Na větvích a dně terária je dobré vytvořit úkryty, které krajty také často využívají. Nádoba na vodu je samozřejmostí.
Rozmnožit tento druh není vůbec složité. Jen je třeba dávat pozor, aby k páření nedošlo příliš brzy. Tyto krajty pohlavně dospívají poměrně v nízkém věku. Uvádí se, že už od 18 měsíce věku mohou být pohlavně aktivní. V tomto věku ale samice není ještě fyzicky dostatečně připravena na graviditu, která by jí mohla způsobit vážné zdravotní potíže, či dokonce smrt. Proto je důležité v období pohlavního dospívání (od 15 měsíce) krajty oddělit nebo je chovat odděleně od samého začátku. Pro zdárné rozmnožení by samice měla vážit alespoň 1,5 kg. Ve snůšce bývá 5-25 vajec, která se inkubují obvykle 58 dní při teplotě 31 °C.
U svého páru jsem zaznamenal pohlavní aktivitu poprvé 7. 1. 2010 ve věku 15 měsíců, kdy jsem pozoroval páření. Krajty tehdy měly přibližně 110 cm. Na základě rady zkušenějšího chovatele jsem oddělil samce a doufal, že z toho nic nebude. Nakonec nebylo. Samce jsem pak vrátil do společného terária 9. 10. 2011, až když měla samice 1550 g. Od začátku října jsem postupně upravoval fotoperiodu, až jsem dobu osvitu snížil na 8 hodin. Dále jsem snížil teplotu pod výhřevem asi o 3 stupně a zvýšil jsem rosení. První námluvy jsem pozoroval 1. 11. 2011, kdy se samec plazil po samici a stimuloval ji kloakálními drápky. Páření jsem ale nepozoroval. Od 14. 11. 2011 samec nejevil o samici žádný zájem, proto jsem jej 20. 11. 2011 oddělil a vrátil zpět až po 7 dnech. Okamžitě začaly námluvy. Oddělení samce jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Během této doby samici poměrně zbytněla zadní část těla. Shodou okolností jsem měl díky kamarádovi příležitost jít se samicí na ultrazvuk. Pořízené snímky z ultrazvuku jsem akorát ukázal známému veterináři, který mi graviditu potvrdil. Samce jsem tedy 16. 12. 2011 už natrvalo umístil k samici. Opět začaly ihned námluvy a po chvíli páření. Přibližně od konce ledna se změnilo chování samice. Začala se zdržovat hlavně na dně terária a vyhřívat se na topném kameni s typickým otáčením těla na bok. 8. 2. 2012 si samice odmítla vzít potkana. Krmit jsem zkusil ještě o týden později jedním potkanem, kterého si vzala. Ke konci února se samice svlékla a po 24 dnech nakladla 16 vajec. Ty jsem přemístil do vlastnoručně vyrobeného inkubátoru z polystyrenového termoboxu, topného kabelu a termostatu RT-2. Teplotu jsem měl nastavenou na 30 °C. Jako substrát pro inkubaci jsem použil směs hodně vlhké rašeliny a vermikulitu, což se později ukázalo jak nevhodné, vejce začala zahnívat. Substrát jsem tedy vyměnil za vermikulit smíchaný se seramisem a vejce položil na polystyrenovou mřížku, která byla položená na substrátu. Na základě rad jsem čekal do 60. dne inkubace a vejce jsem poté nastřihl, jelikož se ani jedno mládě neprořezalo. Do tří dnů pak vylezlo 9 mláďat. Dvě vejce ze snůšky byly neoplozené a zbytek vajec se vlivem inkubace na začátku zkazil. Mláďata jsem zprvu umístil společně do plastového boxu, kde jsem udržoval vlhkost 90-100 %. Box jsem umístil do vytápěného terária s teplotou 25-28 °C. Po prvním svlékání jsem mláďata umístil jednotlivě do plastových krabiček o rozměrech 18x18x11 (délka, šířka, výška) postavených na výšku. Do vrchních částí krabiček jsem vložil vodorovně polystyrenové špalky, na kterých se mláďata nejčastěji zdržovala. Vlhkost jsem udržoval vrstvou namočených ubrousků a rosením.
Krajty jsem nadále choval společně, samce jsem neodděloval. Samice postupně dohnala úbytek na váze. V zimním období jsem pouze upravil fotoperiodu, rosení jsem nezvyšoval a teplotu nesnižoval. Námluvy ani páření jsem během celého zimního období nezpozoroval. A přece se mi na začátku tohoto roku zdálo, že samice zase v zadní části těla přibrala. Později se zase začala zdržovat na dně terária a vyhřívala se na topném kameni. Nakonec 25. 3. 2013 (27 dní po svlékání) nakladla snůšku 19 oplozených vajec. Ty jsem umístil do inkubátoru s nastavenou teplotou na 31 °C. Bohužel se mi tentokrát nedařilo udržet optimální vlhkost a vejce se začala propadat. Nicméně 60. den inkubace se prořezalo několik mláďat, zbytek vajec jsem pro jistotu nastřihl. Až na 3 vejce, která se během inkubace zkazila, ze všech ostatních mláďata do dvou dnů vylezla.
Mláďata po prvním svlékání většinou začínají sama přijímat potravu v podobě už osrstěných myších holátek (tzv. lední medvěd). Žluté zbarvení získávají až po několika měsících, přičemž nejvýraznější barvu mají kolem 18-24 měsíců.
Závěrem lze říci, že je tento druh krajty možné doporučit zdatnějším začátečníkům a při dodržení základních podmínek se chov obejde bez problému. Snad tento článek pomůže dalším chovatelům, kteří se rozhodnou pořídit si tuto nádhernou krajtu a vyvarují se mých chyb.
Text:
Michal Fuglevič